Tvrz v Jemništích, tzv. Starý zámek.

Takzvaný starý zámek vznikl z kamenné vodní tvrze. Tvrz stála u rybníka, který zásoboval vodou její příkopy. Budova byla jednopatrová s uzavřeným čtvercovým dvorem. Ve 14. století zde žila větev pánů z Cimburka, v letech 1381-1387 se připomíná Bernart z Cimburka. Od roku 1397 se uvádí jeho bratři Jan a Mikeš (mívali příjmení Divoký nebo Divůček). Roku 1398 obdrželi odumřelé zboží v Jestřebci, za věrné služby králi Václavu IV. Jan (1399) jednal s panskou jednotou.  Mikeš patřil ke královým bojovníkům, získal úřad Hofmistra králova dvora a poté Nejvyššího mincmistra v Kutné Hoře, ale od roku 1420 bojoval na straně katolíků.

V dalších několika desetiletích se připomínají různí držitelé, jejichž příbuzenský vztah není znám. Roku 1406 je uváděn Petr Jemniště, pak Tomáš kantor Vyšehradský, Ondřej Divůček a Jakub bratří (1403) a Bohuněk z Jemniště (1408-1418) kanovník Vyšehradský. Zdá se, že Divůčkové měli Jemniště v držení ještě okolo roku 1412. Poté je uváděn Jan Strýček před tím řečený z Libouně nebo ze Střížkova. Roku 1452 je mezi těmi, kteří se chystali proti císaři Bedřichovi, uveden  Zdeněk z Jemništ a v roce 1460 je Jemniště v držení Svatomíra z Březí.

Podle tituláře z roku 1534 držel Jemniště Mikuláš Kamberský z Kamberka, ale v úředních spisech v roce 1535 je uveden Jan z téhož rodu. Ten připsal roku 1542 tvrz Jemniště své manželce Johance z Lazec,  po jeho smrti r. 1543 vznikla pře mezi ní a Johankou z Kamberka (pravděpodobně sestrou zemřelého), která byla ukončena roku 1546. Vdova se vdala za Viléma Vojkovského z Milhostic, který se začal psát ~na Jemništích~ (1550). Ale  Jemniště nezdědil, získal ho Johančin bratr Kryštof Skalka z Lazec, který je jako majitel uváděn ještě roku 1578.
Kryštof Skalka z Lazec odkázal roku 1572 Jemniště spolu se statky Losyny a Soběšín Václavovi Čejkovi z Olbramovic,  který jej roku 1582  připsal své manželce Magdaleně Čejkové z Solopisk. Ta je postoupila Petrovi z Říčan a jeho manželce Evě. Tento vklad proběhl až v roce 1593, tedy později než prodej, protože Eva z Říčan se psala na Jemništi již na jaře r. 1592, když kupovala některé vesnice v okolí.

Oba manželé zemřeli před r . 1615 a zanechali syny Šebestiana, Adama a Karla. Nejstarší spravoval    r. 1615  Jemniště i Struhařov, když došlo k dělení, dostal Jemniště Adam a r. 1628 ho věnoval manželce M. Alžbětě roz. z Olbramovic. Po její smrti pojal druhou manželku Dorotu Kunku z Hodějova, s níž měl dceru Veroniku. Těm svůj statek po své smrti r. 1660 odkázal, ale protože ho vdova s dcerou nemohli udržet byl r. 1666  prodán.
Koupili jej manželé Rudolf Václav Malovec a Eva Františka Malovcova z Jiter . Rudolf zemřel již následujícího roku a Eva spravovala jeho polovici za své nezletilé děti. Když Jáchym nejstarší syn dorostl, prodal svou polovici r.1677 své matce podruhé provdané za Krištofa Karla Voračického z Paběnic.

Ale ta již po dvou letech v r. 1679 statek prodala Anně Johance Miseronové z Dlouhé vsi a jejímu manželovi Norbertovi Adolfovi Miseroni z Lissonu ze známé rodiny brusičů drahých kamenů. Ten r. 1684 zemřel  a zanechal nezletilé děti, kterým byla matka poručnicí. Když 1697 nejstarší  dcera Markéta dorostla, ujala se poručenství. Roku 1699 převzal Jemniště nejstarší syn Gothart, a téhož roku je prodal Ferdinandovi Františkovi z Říčan. Ten připojil Struhařov, Jezero a Postupice. Držel Jemniště do roku 1717.

4. února 1717 koupil panství Franišek. Adam hrabě z Trauttmansdorfu, který nechal postavit nový zámek. Jeho rod zde vládl do r. 1771. Tento muž pocházel ze staré hraběcí rodiny, odvozující svůj původ od Trauttmansdorfu u Gleichenbergu ve Štýrsku. Společenský a majetkový vzestup rodu předznamenal děd Františka Adama, Maxmilián Trattmansdorf, významný diplomat ve službách císaře Ferdinanda II. Získal rozsáhlý konfiskační majetek a natrvalo se usadil v Čechách. Jeho vnuk František Adam, byl v českém prostředí již plně naturalizován, a to díky své matce, Marii Eleonoře Kláře, která pocházela z prastarého rodu Šternberků.

Ještě roku 1717 nechal František Adam přestavět kamennou vodní tvrz v barokním stylu a vybavil ji malovaným nábytkem. Od r. 1868 patřilo panství hrabatům ze Šternberka. Ve starém zámku pak bydleli panští úředníci.

 
August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze České