Otakar, Václav a Miloš Červinkové

Otakar Červinka (1846 - 1915)

Přítel i literární spolupracovník Svatopluka Čecha se narodil 25.září 1846 v Praze jako syn majitele ostředeckého panství dr.Václava Červinky. V Ostředku prožil své dětství. Studoval v Praze a Táboře. Působil jako úředník na různých místech, nejdéle v Praze. Zemřel v Berouně 28.dubna 1915.

Poprvé vystoupil na veřejnost příspěvkem do almanachu Ruch(1868), další práce uveřejňoval v Květech, Lumíru a Osvětě. Nejrozsáhlejším úsekem jeho tvorby jsou epické básně s historickými látkami domácími (reflexivní epos Jan z Dubé, básně Tábor, Král Zikmund, U pomníku Žižkova,aj.) i cizími (Bajan, Vanda). Zpracovával i náměty současné. Za své nejlepší dílo považoval básnickou povídku Aleš Romanov, český protějšek Puškinova Evžena Oněgina s autobiografickými prvky. Čech hodnotil nejvýše jeho Pohádku života (1892). V lyrice převládá úvaha. Psal také prózu, povídky z venkovského života i historické obrázky. Zajímavá je jeho románová trilogie Z pamětí našich otců, zejména její první část nazvaná 1848, román a skutečnost (1905), kde vylíčil vlastenecké působení svého otce a jeho přátel.

 

Václav Červinka (1844 – 1929)

Narodil se 29.prosince 1844 v Ostředku, zemřel 11.listopadu 1929 v Chotěboři. Byl ředitelem Riegrova panství v Malči u Chotěboře v letech 1872 až 1904 a stal se manželem libretistky Marie Červinkové-Riegrové (1874). Byl činný spisovatelsky (pod pseudonymem Q.F.Renatus) i skladatelsky: napsal komickou operu Dal si hádat (Marie Červinková-Riegrová, 1892, provedeno v Mal­či), scénickou hudbu ke Stroupežnického hře Naši furianti (provedeno Národní divadlo 1887), klavírní pochod (Praha 1878). Vydal dvě knihy povídek a filosofickou úvahu Život dle mé obrazotvornosti. Jeho vzpomínky zůstaly v rukopise.

 

Miloš Červinka (1853 – 1891)

Narodil se 30.října 1853 v Ostředku. Je znám jako český lesník, básník, autor lyrickoepických veršovaných skladeb. Jako student byl vězněn pro činnost v tajném spolku Blaník a později znovu pro podezření z politického spiknutí. Z touhy po venkově se stal lesníkem, v letech 1879-1881 absolvoval lesnickou akademii v Eisenachu (na lesnickou školu v Bělé p.B. nebyl pro svou politickou minulost přijat). Pak jako lesník působil v Tachově, Čisté na Rakovnicku a jako lesní inženýr v Slavutu na Volyňsku, působil díky pomoci probošta V.Štulce na statku vyšehradské kapituly. Psal vlasteneckou milostnou i reflexivní lyriku, např. Pomněnka z Českého lesa, Báje o Blaníku. Zemřel 28.4.1891 v Mariensee u Auspangu v Rakousku, kde je i pohřben. Jako lesník vydal samostatný spis O pěstování lesa(1891) a přispíval řadou článků do časopisu Háj a Lověna. Psal i prózu.